knírači střeďáci

Původ: Chovali se převážně v jižním Německu, ale i v dalších zemích střední Evropy, včetně naší (kde se jim říkalo stájový pinčové), jako univerzální pomocníci ve stajích, při hubení hlodavců, hlídání i jako doprovod formanů.

Popis: Hrubosrstý kompaktní pes čtvercového formátu. Hlava silná a protáhla, opticky ji zvětšuje vous, který vytváří dojem hranotosti. Uši jsou vysoko nasazené, překlopené dopředu ve tvaru trojúhlelníku špičkami přilehlé k lícím- kupírování uší, které bylo dřívé obvyklé je dnes u nás zákonem zakázané. Střední knírač je středně velký pes, stavba těla je kvadratická, to znamená, že výška v kohoutku zhruba odpovídá délce těla. Fena může být v trupu mírně delší. Zvíře je podsadité, houževnaté, dobře osvalené, ne štíhlé nebo naopak těžkopádné. Nos je poměrně velký a černý. Oči kuláte měly by bát co nejtmavší. Krátký, rovný, silný krk, hrudník má dosahovat až k loktům. Břicho je mírně vtažené, záda se lehce svažují k ocasu, mají být rovná. Ocas se většinou kupíruje na dva či tři články, někteří majitelé ho nechávají dlouhý; pak může dosahovat značné délky nebo se dokonce zakrucuje. Prsty jsou krátké, tlapka kočičí, uzavřená, drápy tvrdé, čistě černé.

Srst knírače je hrubá, hustá, drátovitá, s hustou podsadou a dobře přiléhajícími pesíky, pouze na nohách může být jemnější. U středních kníračů je barvy pepř a sůl nebo černá. Černý knírač má být leskle černý. Barva pepř a sůl patří k nejpůvodnějším zbarvením psů. Dojem pepře a soli vzniká pravidelným střídáním pigmentované a nepigmentované části chlupu. Žádoucí je co nejhomogennější rozložení, ale většina psů má po těle rozložena tmavší a světlejší místa, např. tmavší masku a světlejší bradku, která dává psovi žádoucí neohrožený výraz.